Budou Vánoce
Mrazivé ráno
Jíní je na trnkách a na šípkách,
v korunách smrků praská.
Je zasněžená má láska.
Sníh pokryl les jak bílý prach.
Já, oči na stopkách, jdu krajinou.
Tu krásu nevyměním za jinou.
Zimní stesk
Oranice posypal sníh.
To zima pochovala
tři roční období.
Za dlouhých večerů
stesk po jaru sílí.
Kdy přijdeš,
rozkvetlé voňavé jaro?
Tajemství vloček
Tajemně víří vločky
ve světle luceren ulice,
hvězdičky s poselstvím
lehoučkým a laskavým:
My jsme narozené z ledu,
ale ty měj srdce horoucí,
plné všeobjímající lásky.
Cukrování
Na okně cukrují hrdličky,
doma se cukrují rohlíčky.
Tajemství se nese do noci
o krásných bílých Vánocích.
Zimní okno
Prales na skle?
Květy v zimě?
Stádo slonů kráčí líně.
Opičky tropí neplechu.
A ty dírkou po dechu
Mikuláše vyhlížíš,
s čertem bude těžký kříž.
Anděl mu však metlu schová
a pak dojde na má slova
- že celé to slavné trio
dárečky tě obšťastnilo.
Sněží čas
Když padají vločky, jako by padal čas.
Usadí se na střechách, stromech a zemi.
Čas je teď vidět, je bílý.
Upozorní, jak plyne a potom taje.
Uplývá jako voda mezi prsty.
Chytit se nedá, zkus chytit raději vítr.
Kdo chce, může se zamyslet
- nad svým časem.
Žil jsem ho, anebo nežil?
Cesta
Otazník cesty v krajině,
kam kráčeli poutníci?
Sníh skrývá stopy.
Krajkoví zasněženého lesa
lemuje úpatí hor,
obzor nad nimi je bílý,
vrcholy hor vznešené a zářící.
Čistému vše čisté?
Ke hvězdám
Večer přichází a dni se klaní,
hvězdy vychází a slyším hraní.
Tóny stříbrné jsou hudbou hvězd,
doprovod poutníka do jeho cest.
Zimní
Měsíc sype
na lesy stříbro,
krajina černobílá
krásní svými stíny.
Hvězdy září do snů.
Nastává svaté ticho,
krásná tklivá melancholie
předvánočního času.
Beskydy
Beskydy, Beskydy, ovečky bílé,
co jste se rozběhly na dlouhé míle!
Bača leží pod peřinou, ovčácký pes u dveří,
zima otevřela náruč, rozhazuje pápěří.
I když bača podřimuje, není až tak starý,
až se zas zazelenáte, dožije se jari.